Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

  1. Počátky světového písemnictví

STAROVĚKÁ A STŘEDOVĚKÁ LITERATURA A JEJÍ VÝZNAM PRO EVROPSKOU VZDĚLANOST

 

 

 

I. STAROVĚKÁ ORIENTÁLNÍ LITERATURA

 

 

SUMERSKÉ PÍSEMNICTVÍ na území dnešního Iráku (jižní Mezopotámie), 4. tisíciletí př.n.l.-zač. 2. tis. př. n. l.- vynalezli klínové písmo, užívali i jiné národy

 

AKKADSKÁ LITERATURA „epos“ o hrdinovi sumerských vyprávění „Gilgamešovi“- polomytický sumerský vládce prožívá různá dobrodružství na své pouti za nesmrtelností, jedna část líčí potopu světa. Akkadská literatura vytvořila epos o stvoření světa.

 

STAROEGYPTSKÁ LITERATURA Egypťané vytvořili hieroglyfické písmo (dochovalo se na papyrusech a stěnách chrámů) Cykly milostných písní staroegyptských (vznik 1300 př.n.l.)

 

STARÉ HEBREJSKÉ PÍSEMNICTVÍ 1.tis.př.n.l.-navázalo na lit. sum., akk.,staroeg.(ty zmizely po vyvrácení starých civilizací) „Písmo svaté – Bible“ – soubor slovesných památek-původně šlo o hebrejské náboženské texty-později je označilo křesťanství jako Starý zákon – na rozdíl od Nového zákona-původu křesťanského –vznik 1.-2.st.n.l. Starý zákon- stvoření světa,člověka, vyhnání Adama a Evy z ráje, syn Adama Kain zabije Ábela, za zločiny Bůh na lidi sešle potopu- zachránil se jen Noe s rodinou, stavba obrovské věže v Babylónu, Mojžíš(žid) zázračně vyvede Židy ze zajetí v Egyptě, vystupují zde i historické postavy-král David- boj s obrem Goliášem (Voskovec a Werich – píseň), písně Šalamounovy, vystoupení proroků - horlí proti útlaku, káží nápravu mravů, předpovídají příchod Mesiáše (vykupitele) Nový zákon – řecky psaný, obsahuje život Krista a jeho učení v podání jeho žáků: epištoly a evangelia (12 apoštolů – jména viz četba) Židovský mýtus – se liší od mytických soustav jiných národů, především Řeků. Uznává jediného Boha- jako Hospodina, jindy Jahve.

 

INDICKÁ LITERATURA

Nepřerušený vývoj 3 a půl tisíce let. poč. 1.tis. – sebrány hymny – védy(vědění) – základ staroindického vědění – zde velebili bohy – zosobnění přírodní síly(Jitřenka, Slunce, Vítr, Déšť)

EPOSY„Mahábhárata“ – 4.-1.st.př.n.l.,nejrozsáhlejší báseň na světě – líčí hrdinské souboje a bitvy, intriky a tragické lásky. Jsou zde úvahy o zákonech, morálce a úvahy politické.

Rámájana“ – opěvuje osudy Rámy,syna kóšalského krále, který je nucen odebrat se do vyhnanství i se svou krásnou ctnostnou ženou Sítou. Síta je později unesena králem démonů. Nakonec hrdinové překonají všechny nástrahy osudu a šťastně se vrátí do otcovského paláce.

LYRIKA

Kálidása – 4.-5.st.n.l. – nejvýznamnější světový lyrik

Oblak poslem lásky“ – milenec odloučený na jeden rok od své milé posílá milostné vzkazy po dešťovém mraku. Vyzpíval lásku k rodné zemi.

II. ANTICKÁ LITERATURA

 

 

 

ŘECKÁ

 

Archaická doba řecké literatury

jižní část Balkánského poloostrova v 2.tis.př.n.l. se stala vlastí řeckých kmenů(Waltari „Tajemný Etrusk“) Nejstarší slovesné památky : 2 eposy (8.st.př.n.l.) – autor Homér

 

Ilias“ – je odrazem skutečných událostí. Vypráví o bojích Řeků proti maloasijskému městu Tróji – Ilion. Nelíčí průběh celého válečného střetnutí, omezuje se na závěr boje : spartský král Minelaos vyzval všechny řecké kmeny k vojenské výpravě proti Tróji (syn trojského krále Paris unesl jeho ženu Helenu). Boj trval téměř 10 let.Řecký bojovník Achilles byl uražen vůdcem Řeků Agamemnónem (on mu odejmul zajatkyni) a odmítnul účastnit se dalšího boje. Trójané se dostali až do řeckého tábora a Achilleův přítel si oblékl jeho zbroj a bojoval s Hektorem – Hektor ho zabil. Proto Ach. bojuje s Hek., zabije ho a vláčí jeho mrtvolu kolem Tróji. Ach. se nedočkal konce války, byl zasažen šípem do jediného zranitelného místa do paty (Achillova pata). Řekové nakonec dobyli Tróju lstí – pomocí dřevěného koně, v němž byli ukryti řečtí bojovníci – dali světlem ostatním znamení, kde jsou hradby pobořeny. Řekové zvítězili, město vyplenili a zapálili.

 

Odyssea“ – vypravuje o bloudění jednoho z účastníků Trójské války,ithackého krále Odyssea. Je pronásledován nepřízní boha moře Poseidona. Prožil mnoho zkoušek : nástrahy jednookého Kyklopa Polyféma, kouzelnice Kirké, polozvířecích Sirén.Ztratí všechny přátele, nakonec přestrojený za žebráka se dostane do svého rodného domu na ostrově Ithaka. Zde dotěrní nápadníci usilovali o jeho ženu Pénelopu. Pomocí svého syna Télemacha a bohyně Athény pobil vetřelce , teprve potom mohl užívat míru. (Námět parafrázoval James Joyce – Odyssea)

 

Charakteristické znaky eposů: 1. bohové – ztělesnění krásy, síly a mládí 2. oddanost příteli

3. hněv válečníka

4. ušlechtilá ctižádost

5. duševní hnutí – radost, strach, zármutek – jsou líčena přirozeně, člověk se nesmí vzepřít bohům, bohové jsou podobni lidem

 

Vývoj nových žánrů (7. –6.st.př.n.l.):

 

Lyrika – elegická, satirická, písňová, osobní, ódy, bajky

Alkaios bojové písně později milostné, pijácké

Sapfó - milostnou poezii, smutek nenaplněné touhy

Anakreont – hrané básně oslavující lásku, víno a životní radost, jeho napodobitelé

v 18.st. – anakreontská poezie

Pindaros – lyrika určená pro sborový přednes, ódy – v nich oslavoval příslušníky

řecké aristokracie

Aisop ( Ezop ) – vyšel z lidového ústního podání – bajka (v próze i ve verších) –

zvířata jednají jako lidé – zesměšňují vlastnosti i chování lidí,

závěr – prosté poučení morálního charakteru

Ezop – mrzák, otrok,svou moudrostí překonávali filozofy,

byl zabit lstí kněží, pomstěn a oslaven bohem Apollonem

 

 

Próza, filozofie, historie :

Hérodotos – otec historie, skvělý vypravěč zajímavých povídek o vládcích a

prostých lidech

Thukydides – největší řecký historik – podal obraz Peloponéské války a

charakteristiku politických osobností

 

 

 

Střední doba řecké literatury(od 5.st.př.n.l.)

Rozkvět řecké demokracie přispěl ke vzniku a rozvoji řeckého dramatu : tragédie a komedie

Tragédie – hrdina se ocitá v nerovném boji se silami vnějšími i se silami vlastního nitra. Mnohdy podléhá, ale morálně vítězí. S mluveným slovem je spojen zpěv a tanec. Významnou úlohu má sbor(chór) – zasahoval nebo komentoval děj. Nejvíce 3 herci – i ženské role. Aristoteles píše v „Poetice“ o vzniku a podstatě tragédie(Umberto Eco – román Jméno růže – o této knize).

Komedie – humorným způsobem zobrazuje to, co je v životě směšné,vysmívá se některým jevům společenského života a záporným vlastnostem lidí. Původně spojena s kultem boha Dionýsa.Původně neměla děj, skládala se z řady výjevů – spojené postavou šprýmaře.

 

 

TRAGÉDIE

 

Aischylos – 6.-5.st.př.n.l. – nejstarší dramatik – uchovalo se 7 tragédií. Řeší otázky

mravní povahy. Vycházel z řeckých mýtů – bohové každému člověku určí

osud, před nímž není úniku, proti osudu je člověk bezmocný.

Orestea“ – jediná dochovaná. Je nazvána podle syna krále

Agamemnóna, vůdce řecké výpravy k Tróji. Výtězný král je

po návratu domů zabit z popudu jeho manželky

Klytaimnéstry. Orestes z příkazu bohů mstí svého otce,

zabije jeho vraha i svou matku. Tento čin ho však přivede

k šílenství. I když lid souhlasí s jeho činem, Orestes odchází

do daleké Tauridy, aby se před bohy očistil z viny.

 

Sofokles – 5.st.př.n.l. – řecké drama dosáhlo klasické výše. Zdokonalil tragédii

zavedením 3. herce, zhušťoval děj, omezoval zpěvy, prohloubil dramatičnost.

Elektra“ – báj o pomstě Oresta, Elektra je sestra O., zachovává úctu k mrtvému otci. Když dostává mylnou zprávu, že O. zemřel v daleké zemi, rozhodne pomstít svého otce. O. se však vrátí a s E. potrestají vrahy otce.

Král Oidipus“ – nejvýznamnější S. tragédie – námět – marnost boje proti vyšším silám – osudu. král O. – syn Thébského krále Laia je po narození pohozen rodiči a vyroste v cizí zemi. Dospělému bůh Apollón věstí, že se stane vrahem svého otce a manželem své matky. Aby se vyhnul děsnému osudu, zamíří do Théb – tím naplnil svůj osud. Na cestě se dostane do sporu s cizincem a zabije ho, netuší, že to byl jeho otec. Zachrání Théby před pohromou, za odměnu dostane trůn a vlastní matku za manželku. Ve městě vypukne mor – Apollón dává novou věštbu – mor nepřestane,dokud bude žít v zemi vrah Laiův. O. pátrá po vrahovi a nakonec se sám usvědčí z hrozného zločinu. Jeho matka skončí sebevraždou. O. si vypíchne oči, aby neviděl svou bídu a odchází do vyhnanství.

Antigona“ – hrdinství A. spočívá v tom, že zachovává věrnost starým morálním příkazům. Přes zákaz vládce města(Théb) Kreonta pohřbí svého bratra, který padl v souboji se svým bratrem, když vedl válku, aby dobyl Théby. Za to je A. odsouzena k smrti. Za to Kreonta stihl krutý trest,protože nedbal odvěkých zákonů : jeho manželka a syn končí život sebevraždou. Hl. myšlenka - jen ten, kdo dbá zákonů vlasti je hoden přátelství a úcty.

 

Euripidés – stoupenec řecké demokracie, kritizoval nedostatky demokracie, uváděl do her sympatické postavy otroků. Někdy nedovedl vyřešit morální konflikty svých hrdinů, proto použil zásady bohů, kteří sestupují z nebeských výšin na scénu(deus ex machina) – symbol vyšší spravedlnosti.

Elektra“ – (viz Sofokles) – o pomstě Orestově Sof. v tom viděl čin spravedlivý, Eur. zločin. Orestés neměl právo zabít svou matku.

Trójanky“ – napsal pod vlivem athénských politiků, kteří připravovali další válečné tažení(5.st.př.n.l.) – podal hrůzný obraz válečného utrpení žen a dětí v trójské válce.

Medeia“ – nejslavnější tragédie – tématem je zrazená láska. Královská dcera M. zachránila vůdce Argonoutů Iásona a pomohla mu zmocnit se zlatého rouna. Zamilovala se do I. a odplula s ním do Korintu, kde se I. rozhodl oženit s dcerou krále Kréonta. M. se pomstila : poslala svatební roucho, které se na nevěstě vznítilo a ona uhořela a s ní i její otec. M. pak zavraždila obě své děti, které měla s I. Eur. z ní učinil trpící ženu, zrazenou ve velké lásce sobeckým jednáním I., která ze zoufalství se odhodlala k hrůznému činu(vliv – monolog M., kde líčí podřadné a svízelné postavení ženy, byl často použit v 19.st. v boji o emancipaci ženy)

Ifigenie v Aulidě“ – program HD

Ifigenie v Tauridě“ – program HD

 

 

KOMEDIE

 

Aristofanés (5.-4.př.n.l.) – velkou část svého života prožil za peloponéské války. V komediích použil drsné komičnosti – napadal zištnost a pokrytectví demagogů radikální otrokářské demokracie, kteří hnali Athény do dobrodružné války se spartskou koalicí.

Mír“ komediální příběhy zesměšňující válku

Lysistraté“ a nastolující mír

Žáby“ – vysmívá se literárním snobům(povrchní nedovzdělaný obdivovate všeho módního) a zároveň míří proti Euripidovi. Za kvákání žab bůh ionýsos přeplouvá řeku Styx a jde do podsvětí, aby vyhledal mrtvé dramatiky Aischyla a Euripida. V soutěži vyhrává Aischylos. Přitom Aristofanes hodnotí tvorbu Eurip. – jeho hrdinové nemohou být mravním vzorem pro současníky

 

 

 

PRÓZA

 

Historické spisy – Herodotos, Thúkýdides

Řečnictví – rozvoj řečnictví umožnil polit. systém, který svobodným lidem dovoloval vyjádřit vlastní názor

Periklés

Démosthénés - Athéňan(4.st.př. n.l.) – ve svých řečech brojil proti makedonskému králi Filipovi(polemiky byly označeny „filipiky“ viz J. Blahoslav „Filipiky proti misomusům“)

 

FilozofieSokrates – učil svoufilozofií v rozmluvách, v dialozích, nic nepsal, byl popraven za kritiku athénské demokracie(o jeho životě napsal román současný spisovatel Jos. Toman – „Sokrates“)

Platón – 5.-4.st.př.n.l. – žák S. psal dialogy jednotlivých osob se Sokratem. Nejvýznamnější : „Obrana Sokratova“ – tři řeči pronesené před soudem.

Aristotelés – žák Pl. – do své filozofie zahrnul všechny vědní obory, byl encyklopedickým duchem – shromáždil velké množství empirických poznatků. Ve středověku jeho učení základemkřesťanské filozofie.Zažil konec polit. samostatnosti Řeků. Byl vychovatelem makedonského krále Alexandra. „Politika“ – zásady slovesného umění.

Joseph Heller – „Nemalujte si to“ – píše o všech třech filozofech.

 

 

 

Helenistická doba(3.-1.st.př.n.l.)

Literatura proniká do prostorů říše Alexandrovy. Řečtina jazyk vzdělanců. Vyumělkovanost – počátek úpadku literatury.

Theokritos(1.pol.3.st.př.n.l.) – pastýřské idyly

 

 

 

 

 

 

LATINSKÁ ŘÍMSKÁ LITERATURA (od3.st.př.n.l.)

 

Není tak bohatá ani tak původní jako řecká literatura. Přebírala hotové útvary a témata od Řeků. Uměleckého vrcholu dosáhla až 1.st.př.n.l. Světový význam latinské římské literatury je v tom, že jejím prostřednictvím pronikala do evropské kultury znalost antické – řecké vzdělanosti(hlavně v renesanci a humanizmu)

 

 

ŘÍMSKÁ KOMEDIE

Navázala na řecké vzory a užila i lidových prvků

Titus Marcius Plautus(3. –2.st.př.n.l.) –jméno římských autorů se skládá ze tří částí. Postavy jeho komedií : dívky, které upadly do otroctví, nevěstky, prohnaní otroci, kuplíři vojáci, lakomci

Vychloubačný voják“ – mazaný otrok získá pro svého pána milovanou dívku. Napáleným se stane voják – nadutý chvastoun

Komedie o hrnci“

Pseudolus“ – otrok – sluha mladíka Kaleidóra. On miluje dívku kuplíře, který ji prodal vojákovi. Voják má zaplatit zbytek ceny za dívku. Mazaný Pseud. podvede vojákovy posly a nakonec napálil i kuplíře. Dívka je osvobozena. Chytrost otroka vítězí nad vyděračstvím a lakomstvím(ovlivnil Moliéra – „Lakomec“).

 

 

POEZIE

  1. Básnictví naučnéTitus Lucretius Carus(1.st.př.n.l.) – „O přírodě“ – cíl – zbavit člověka strachu před bohy i osudem

  2. Řečnictví Marcus Tulius Cicero(1.st.př.n.l.) – dochovaly se soudní a politickéřeči, filozof. díla, dopisy. Jeho jazyk – vzor klasické latiny v době renesance.

  3. Římská lyrika Gaius Velerius Catullus – ústředním tématem je láska k dívce Lesbii- základ milostné poezie. Své vnitřní pocity vyjádřil rčením: Odi et omo - nenávidím a miluji

Publius Vergilius Maro (1.pol.1.st.př.n.l.) – nejproslulejší básník-

„Zpěvy pastýřské“ , „Zpěvy rolnické“ –zdůrazňuje význam práce a půvab života na venkově(lat.“Bucolica“) – napodobil pastýřské idyly Theokritovy

„Aeneis“(čti éneis) – epos – o antickém hrdinovi Aeneovi, který uprchl z hořící Tróje(vzor Odyssea). Prošel různými příhodami a dobrodružstvími na moři, zažil mnoho útrap, nakonec se dostal k břehům Itálie, kde v ústí řeky Tiberu položil základy římského státu. Vlastnosti: povinnost k bohům, vlasti a rodině – tyto vlastnosti v Augustově vládě byly vzácné.

Publius Ovidius Naso(pol.1.st.př.n.l.) – vypovězen císařem Augustemdo vyhnanství na břehu Černého moře. Návrat mu nikdy nebyl povolen. Milostná poezie, mytologická a žalozpěvy(stesk po domově).

„Umění milovat“ – líčí milostný cit ve všech podobách, verše jsou hravé, svěží, melodické, úsměvné

Proměny“ (Metamorfózy) – zpracoval asi 250 řeckých a římských bájí. Jejich společným znakem je motiv nějaké proměny: pyšná Nioba je změněna v plačící kámen, oživení krásné dívky, kterou vytesal z kamene sochař Pygmalion(inspiroval angl. dramatika Shaw), proměna věrných manželů Filemona a Baucidy v kvetoucí strom.

Quiutus Horácius Flaccus(pol.1.st.př.n.l.) – v ódách navazuje na tradice řecké lyriky. Tématika společenská s ostrým kritickým zaměřením. Psal reflexivní lyriku – úvahy o mravních otázkách.

Publius Cornelius Ttacitus(pol.1.st.) – historik

Gaius Petronius(pol.1.st.př.n.l.) – román „Satiricon“

Martialis - epigramy

 

 

Od 4.st. začíná antická literatura odumírat. Lidi začíná ovlivňovat křesťanství. 476 – zánik západořímské říše.

 

 

 

 

 

III. STŘEDOVĚKÁ LITERATURA

 

 

 

Zánik západořímské říše v r. 476 znamená vznik nového období – středověk - v Evropě se formují nové národy, které vytvářejí novou kulturu.

Světový názor středověkého člověka vznikal pod vlivem křesťanství.

Vzdělanost a školství – v rukou církve – centra – kostely, kláštery

Legendy – vyprávění ze života světce, část tvořilo líčení zázraků. hrdinou je světec – vyznačuje se silou víry, oddaností k bohu, mravní dokonalostí a odvahou.

Lyrické písně a modlitby – při náboženských obřadech

Náb. drama – 9.-10.st. – nezávisle na antické tradici – základ chrámové obřady – velikonoční, vánoční

 

 

V 8.st. pokus o navázání na antickou kulturu učinil Karel Veliký – francouzský král, sídelní město Cáchy – centru vzdělanosti té doby – karolinská renesance

 

 

10.st. německý král Ota Veliký – stejný pokus – otonská renesance

 

 

Literatura v národních jazycích(8.-11.st.)

 

Hrdinské národní eposy:

 

FRANCIE – cyklus královský (ústřední postava Karel Veliký) – sem patří.

Píseň o Rollandovi“ – Rolland ztělesňuje postavu statečného bojovníka, který ve jménu cti a oddanosti lennímu pánu pohrdne smrtí a postaví se na odpor přesile Saracénů(Španělsko). Střežil týl císařova vojska, které se vracelo do Francie. Se svými bojovníky je zaskočen, protože jeho otec se zrádně spojil s nepřítelem. Měl možnost zavolat pomoc, ale on volí boj, i když on i jeho družina padla, ale vojsko Karlovo je zachráněno.(inspiroval J. Leyera: „Karolinské epopeje“).

 

NĚMECKO „Píseň o Nibelunzích“(12.st.) líčí krutou historii o lásce, zradě a pomstěna dvorech burgundského krále Gunthera a hunského krále Atily – ohlasy germánské mytologie, malý vliv křesťanství.

 

RUSKO „Slovo o pluku Igorově“(12.st.) – vypráví o tažení knížete Igora proti Polákům. I. přecenil své síly, byl zajat, vojsko poraženo. Nakonec se mu podařilo uprchnout a vrátil své zemi radost a naději na vítězství(do češtiny přeložil J.Jungman, později K.J.Erben, zhudebnil ruský skladatel Borodin: „Kníže Igor“).

 

 

Dvorská epika (rytířská): - 12.st. – hrdinou Alex. Veliký –přesazen do středověku

 

BRETAŇSKÝ CYKLUS – o osudech hrdinů z okruhu krále Artuše, sem patří keltská pověst:

O Tristanovi“ – vypravuje o lásce Tristana a Izoldy, kteří podlehli účinku kouzelného nápoje. Jejich osud končí smrtí.

 

ŠPAŇELSKÉ ROMANCE – zpívaly se

Píseň o Cidovi“ – skutečný bojovník proti Maurům na Pyrenejském poloostrově(zemřel v roce 1099 –11.st.). Události jsou historické, pouze hrdina idealizován. Ztělesňuje statečnost, dvornost, zbožnost a vlastenectví.

 

 

Dvorská lyrika (12.st.) – lyrika milostná spojuje lidský cit s rytířským kultem ženy. Láska prostředek k vyjádření dvorného uctívání ženy

 

FRANCIE – pěvci trubaduři

NĚMECKO – minesengři

 

Písňové žánrypastorála – pastýřská a milostná

epištola – milostný list

alba – námět loučení milenců – česká lit. svítáníčka

 

 

 

 

 

 

 

IV. STŘEDOVĚKÁ LITERATURA ORIENTU

nepřerušená literární tradice starých asijských kultur

 

 

Perská literatura(10.st.n.l.)

Abúl – Qásim – Mansúr Firdausí z Túsu

Šah – náme“ –hrdinský epos – vrchol perského epického básnictví

 

 

 

Čínská literatura(7.-10.st.n.l.)

Rozvoj v epoše dynastie Tchang.

Li Po - 8.st. - psal verše o víně, přátelství volnosti a přírodě. Kromě toho psal básně, v nichž se zamýšlí nad osudem člověka a jeho době a sarkasticky napadal zkorumpovanou vládnoucí byrokracii.

Tu Fua - 8.st – prožil velké povstání, po němž nastal rozklad polit. i hosp., obecná nejistota, neustálé války a boje. Kultivovaným veršem vytvořil otřesné obrazy válečných hrůz – symboly tragédie lidských osudů.