-
Počátky světového písemnictví
STAROVĚKÁ A STŘEDOVĚKÁ LITERATURA A JEJÍ VÝZNAM PRO EVROPSKOU VZDĚLANOST
I. STAROVĚKÁ ORIENTÁLNÍ LITERATURA
SUMERSKÉ PÍSEMNICTVÍ na území dnešního Iráku (jižní Mezopotámie), 4. tisíciletí př.n.l.-zač. 2. tis. př. n. l.- vynalezli klínové písmo, užívali i jiné národy
AKKADSKÁ LITERATURA „epos“ o hrdinovi sumerských vyprávění „Gilgamešovi“- polomytický sumerský vládce prožívá různá dobrodružství na své pouti za nesmrtelností, jedna část líčí potopu světa. Akkadská literatura vytvořila epos o stvoření světa.
STAROEGYPTSKÁ LITERATURA Egypťané vytvořili hieroglyfické písmo (dochovalo se na papyrusech a stěnách chrámů) Cykly milostných písní staroegyptských (vznik 1300 př.n.l.)
STARÉ HEBREJSKÉ PÍSEMNICTVÍ 1.tis.př.n.l.-navázalo na lit. sum., akk.,staroeg.(ty zmizely po vyvrácení starých civilizací) „Písmo svaté – Bible“ – soubor slovesných památek-původně šlo o hebrejské náboženské texty-později je označilo křesťanství jako Starý zákon – na rozdíl od Nového zákona-původu křesťanského –vznik 1.-2.st.n.l. Starý zákon- stvoření světa,člověka, vyhnání Adama a Evy z ráje, syn Adama Kain zabije Ábela, za zločiny Bůh na lidi sešle potopu- zachránil se jen Noe s rodinou, stavba obrovské věže v Babylónu, Mojžíš(žid) zázračně vyvede Židy ze zajetí v Egyptě, vystupují zde i historické postavy-král David- boj s obrem Goliášem (Voskovec a Werich – píseň), písně Šalamounovy, vystoupení proroků - horlí proti útlaku, káží nápravu mravů, předpovídají příchod Mesiáše (vykupitele) Nový zákon – řecky psaný, obsahuje život Krista a jeho učení v podání jeho žáků: epištoly a evangelia (12 apoštolů – jména viz četba) Židovský mýtus – se liší od mytických soustav jiných národů, především Řeků. Uznává jediného Boha- jako Hospodina, jindy Jahve.
INDICKÁ LITERATURA
Nepřerušený vývoj 3 a půl tisíce let. poč. 1.tis. – sebrány hymny – védy(vědění) – základ staroindického vědění – zde velebili bohy – zosobnění přírodní síly(Jitřenka, Slunce, Vítr, Déšť)
EPOSY – „Mahábhárata“ – 4.-1.st.př.n.l.,nejrozsáhlejší báseň na světě – líčí hrdinské souboje a bitvy, intriky a tragické lásky. Jsou zde úvahy o zákonech, morálce a úvahy politické.
„Rámájana“ – opěvuje osudy Rámy,syna kóšalského krále, který je nucen odebrat se do vyhnanství i se svou krásnou ctnostnou ženou Sítou. Síta je později unesena králem démonů. Nakonec hrdinové překonají všechny nástrahy osudu a šťastně se vrátí do otcovského paláce.
LYRIKA
Kálidása – 4.-5.st.n.l. – nejvýznamnější světový lyrik
„Oblak poslem lásky“ – milenec odloučený na jeden rok od své milé posílá milostné vzkazy po dešťovém mraku. Vyzpíval lásku k rodné zemi.
II. ANTICKÁ LITERATURA
ŘECKÁ
Archaická doba řecké literatury
jižní část Balkánského poloostrova v 2.tis.př.n.l. se stala vlastí řeckých kmenů(Waltari „Tajemný Etrusk“) Nejstarší slovesné památky : 2 eposy (8.st.př.n.l.) – autor Homér
„Ilias“ – je odrazem skutečných událostí. Vypráví o bojích Řeků proti maloasijskému městu Tróji – Ilion. Nelíčí průběh celého válečného střetnutí, omezuje se na závěr boje : spartský král Minelaos vyzval všechny řecké kmeny k vojenské výpravě proti Tróji (syn trojského krále Paris unesl jeho ženu Helenu). Boj trval téměř 10 let.Řecký bojovník Achilles byl uražen vůdcem Řeků Agamemnónem (on mu odejmul zajatkyni) a odmítnul účastnit se dalšího boje. Trójané se dostali až do řeckého tábora a Achilleův přítel si oblékl jeho zbroj a bojoval s Hektorem – Hektor ho zabil. Proto Ach. bojuje s Hek., zabije ho a vláčí jeho mrtvolu kolem Tróji. Ach. se nedočkal konce války, byl zasažen šípem do jediného zranitelného místa do paty (Achillova pata). Řekové nakonec dobyli Tróju lstí – pomocí dřevěného koně, v němž byli ukryti řečtí bojovníci – dali světlem ostatním znamení, kde jsou hradby pobořeny. Řekové zvítězili, město vyplenili a zapálili.
„Odyssea“ – vypravuje o bloudění jednoho z účastníků Trójské války,ithackého krále Odyssea. Je pronásledován nepřízní boha moře Poseidona. Prožil mnoho zkoušek : nástrahy jednookého Kyklopa Polyféma, kouzelnice Kirké, polozvířecích Sirén.Ztratí všechny přátele, nakonec přestrojený za žebráka se dostane do svého rodného domu na ostrově Ithaka. Zde dotěrní nápadníci usilovali o jeho ženu Pénelopu. Pomocí svého syna Télemacha a bohyně Athény pobil vetřelce , teprve potom mohl užívat míru. (Námět parafrázoval James Joyce – Odyssea)
Charakteristické znaky eposů: 1. bohové – ztělesnění krásy, síly a mládí 2. oddanost příteli
3. hněv válečníka
4. ušlechtilá ctižádost
5. duševní hnutí – radost, strach, zármutek – jsou líčena přirozeně, člověk se nesmí vzepřít bohům, bohové jsou podobni lidem
Vývoj nových žánrů (7. –6.st.př.n.l.):
Lyrika – elegická, satirická, písňová, osobní, ódy, bajky
Alkaios – bojové písně později milostné, pijácké
Sapfó - milostnou poezii, smutek nenaplněné touhy
Anakreont – hrané básně oslavující lásku, víno a životní radost, jeho napodobitelé
v 18.st. – anakreontská poezie
Pindaros – lyrika určená pro sborový přednes, ódy – v nich oslavoval příslušníky
řecké aristokracie
Aisop ( Ezop ) – vyšel z lidového ústního podání – bajka (v próze i ve verších) –
zvířata jednají jako lidé – zesměšňují vlastnosti i chování lidí,
závěr – prosté poučení morálního charakteru
Ezop – mrzák, otrok,svou moudrostí překonávali filozofy,
byl zabit lstí kněží, pomstěn a oslaven bohem Apollonem
Próza, filozofie, historie :
Hérodotos – otec historie, skvělý vypravěč zajímavých povídek o vládcích a
prostých lidech
Thukydides – největší řecký historik – podal obraz Peloponéské války a
charakteristiku politických osobností
Střední doba řecké literatury(od 5.st.př.n.l.)
Rozkvět řecké demokracie přispěl ke vzniku a rozvoji řeckého dramatu : tragédie a komedie
Tragédie – hrdina se ocitá v nerovném boji se silami vnějšími i se silami vlastního nitra. Mnohdy podléhá, ale morálně vítězí. S mluveným slovem je spojen zpěv a tanec. Významnou úlohu má sbor(chór) – zasahoval nebo komentoval děj. Nejvíce 3 herci – i ženské role. Aristoteles píše v „Poetice“ o vzniku a podstatě tragédie(Umberto Eco – román Jméno růže – o této knize).
Komedie – humorným způsobem zobrazuje to, co je v životě směšné,vysmívá se některým jevům společenského života a záporným vlastnostem lidí. Původně spojena s kultem boha Dionýsa.Původně neměla děj, skládala se z řady výjevů – spojené postavou šprýmaře.
TRAGÉDIE
Aischylos – 6.-5.st.př.n.l. – nejstarší dramatik – uchovalo se 7 tragédií. Řeší otázky
mravní povahy. Vycházel z řeckých mýtů – bohové každému člověku určí
osud, před nímž není úniku, proti osudu je člověk bezmocný.
„Orestea“ – jediná dochovaná. Je nazvána podle syna krále
Agamemnóna, vůdce řecké výpravy k Tróji. Výtězný král je
po návratu domů zabit z popudu jeho manželky
Klytaimnéstry. Orestes z příkazu bohů mstí svého otce,
zabije jeho vraha i svou matku. Tento čin ho však přivede
k šílenství. I když lid souhlasí s jeho činem, Orestes odchází
do daleké Tauridy, aby se před bohy očistil z viny.
Sofokles – 5.st.př.n.l. – řecké drama dosáhlo klasické výše. Zdokonalil tragédii
zavedením 3. herce, zhušťoval děj, omezoval zpěvy, prohloubil dramatičnost.
„Elektra“ – báj o pomstě Oresta, Elektra je sestra O., zachovává úctu k mrtvému otci. Když dostává mylnou zprávu, že O. zemřel v daleké zemi, rozhodne pomstít svého otce. O. se však vrátí a s E. potrestají vrahy otce.
„Král Oidipus“ – nejvýznamnější S. tragédie – námět – marnost boje proti vyšším silám – osudu. král O. – syn Thébského krále Laia je po narození pohozen rodiči a vyroste v cizí zemi. Dospělému bůh Apollón věstí, že se stane vrahem svého otce a manželem své matky. Aby se vyhnul děsnému osudu, zamíří do Théb – tím naplnil svůj osud. Na cestě se dostane do sporu s cizincem a zabije ho, netuší, že to byl jeho otec. Zachrání Théby před pohromou, za odměnu dostane trůn a vlastní matku za manželku. Ve městě vypukne mor – Apollón dává novou věštbu – mor nepřestane,dokud bude žít v zemi vrah Laiův. O. pátrá po vrahovi a nakonec se sám usvědčí z hrozného zločinu. Jeho matka skončí sebevraždou. O. si vypíchne oči, aby neviděl svou bídu a odchází do vyhnanství.
„Antigona“ – hrdinství A. spočívá v tom, že zachovává věrnost starým morálním příkazům. Přes zákaz vládce města(Théb) Kreonta pohřbí svého bratra, který padl v souboji se svým bratrem, když vedl válku, aby dobyl Théby. Za to je A. odsouzena k smrti. Za to Kreonta stihl krutý trest,protože nedbal odvěkých zákonů : jeho manželka a syn končí život sebevraždou. Hl. myšlenka - jen ten, kdo dbá zákonů vlasti je hoden přátelství a úcty.
Euripidés – stoupenec řecké demokracie, kritizoval nedostatky demokracie, uváděl do her sympatické postavy otroků. Někdy nedovedl vyřešit morální konflikty svých hrdinů, proto použil zásady bohů, kteří sestupují z nebeských výšin na scénu(deus ex machina) – symbol vyšší spravedlnosti.
„Elektra“ – (viz Sofokles) – o pomstě Orestově Sof. v tom viděl čin spravedlivý, Eur. zločin. Orestés neměl právo zabít svou matku.
„Trójanky“ – napsal pod vlivem athénských politiků, kteří připravovali další válečné tažení(5.st.př.n.l.) – podal hrůzný obraz válečného utrpení žen a dětí v trójské válce.
„Medeia“ – nejslavnější tragédie – tématem je zrazená láska. Královská dcera M. zachránila vůdce Argonoutů Iásona a pomohla mu zmocnit se zlatého rouna. Zamilovala se do I. a odplula s ním do Korintu, kde se I. rozhodl oženit s dcerou krále Kréonta. M. se pomstila : poslala svatební roucho, které se na nevěstě vznítilo a ona uhořela a s ní i její otec. M. pak zavraždila obě své děti, které měla s I. Eur. z ní učinil trpící ženu, zrazenou ve velké lásce sobeckým jednáním I., která ze zoufalství se odhodlala k hrůznému činu(vliv – monolog M., kde líčí podřadné a svízelné postavení ženy, byl často použit v 19.st. v boji o emancipaci ženy)
„Ifigenie v Aulidě“ – program HD
„Ifigenie v Tauridě“ – program HD
KOMEDIE
Aristofanés (5.-4.př.n.l.) – velkou část svého života prožil za peloponéské války. V komediích použil drsné komičnosti – napadal zištnost a pokrytectví demagogů radikální otrokářské demokracie, kteří hnali Athény do dobrodružné války se spartskou koalicí.
„Mír“ komediální příběhy zesměšňující válku
„Lysistraté“ a nastolující mír
„Žáby“ – vysmívá se literárním snobům(povrchní nedovzdělaný obdivovate všeho módního) a zároveň míří proti Euripidovi. Za kvákání žab bůh ionýsos přeplouvá řeku Styx a jde do podsvětí, aby vyhledal mrtvé dramatiky Aischyla a Euripida. V soutěži vyhrává Aischylos. Přitom Aristofanes hodnotí tvorbu Eurip. – jeho hrdinové nemohou být mravním vzorem pro současníky
PRÓZA
Historické spisy – Herodotos, Thúkýdides
Řečnictví – rozvoj řečnictví umožnil polit. systém, který svobodným lidem dovoloval vyjádřit vlastní názor
Periklés
Démosthénés - Athéňan(4.st.př. n.l.) – ve svých řečech brojil proti makedonskému králi Filipovi(polemiky byly označeny „filipiky“ viz J. Blahoslav „Filipiky proti misomusům“)
Filozofie – Sokrates – učil svoufilozofií v rozmluvách, v dialozích, nic nepsal, byl popraven za kritiku athénské demokracie(o jeho životě napsal román současný spisovatel Jos. Toman – „Sokrates“)
Platón – 5.-4.st.př.n.l. – žák S. psal dialogy jednotlivých osob se Sokratem. Nejvýznamnější : „Obrana Sokratova“ – tři řeči pronesené před soudem.
Aristotelés – žák Pl. – do své filozofie zahrnul všechny vědní obory, byl encyklopedickým duchem – shromáždil velké množství empirických poznatků. Ve středověku jeho učení základemkřesťanské filozofie.Zažil konec polit. samostatnosti Řeků. Byl vychovatelem makedonského krále Alexandra. „Politika“ – zásady slovesného umění.
Joseph Heller – „Nemalujte si to“ – píše o všech třech filozofech.
Helenistická doba(3.-1.st.př.n.l.)
Literatura proniká do prostorů říše Alexandrovy. Řečtina jazyk vzdělanců. Vyumělkovanost – počátek úpadku literatury.
Theokritos(1.pol.3.st.př.n.l.) – pastýřské idyly
LATINSKÁ ŘÍMSKÁ LITERATURA (od3.st.př.n.l.)
Není tak bohatá ani tak původní jako řecká literatura. Přebírala hotové útvary a témata od Řeků. Uměleckého vrcholu dosáhla až 1.st.př.n.l. Světový význam latinské římské literatury je v tom, že jejím prostřednictvím pronikala do evropské kultury znalost antické – řecké vzdělanosti(hlavně v renesanci a humanizmu)
ŘÍMSKÁ KOMEDIE
Navázala na řecké vzory a užila i lidových prvků
Titus Marcius Plautus(3. –2.st.př.n.l.) –jméno římských autorů se skládá ze tří částí. Postavy jeho komedií : dívky, které upadly do otroctví, nevěstky, prohnaní otroci, kuplíři vojáci, lakomci
„Vychloubačný voják“ – mazaný otrok získá pro svého pána milovanou dívku. Napáleným se stane voják – nadutý chvastoun
„Komedie o hrnci“
„Pseudolus“ – otrok – sluha mladíka Kaleidóra. On miluje dívku kuplíře, který ji prodal vojákovi. Voják má zaplatit zbytek ceny za dívku. Mazaný Pseud. podvede vojákovy posly a nakonec napálil i kuplíře. Dívka je osvobozena. Chytrost otroka vítězí nad vyděračstvím a lakomstvím(ovlivnil Moliéra – „Lakomec“).
POEZIE
-
Básnictví naučné – Titus Lucretius Carus(1.st.př.n.l.) – „O přírodě“ – cíl – zbavit člověka strachu před bohy i osudem
-
Řečnictví – Marcus Tulius Cicero(1.st.př.n.l.) – dochovaly se soudní a politickéřeči, filozof. díla, dopisy. Jeho jazyk – vzor klasické latiny v době renesance.
-
Římská lyrika – Gaius Velerius Catullus – ústředním tématem je láska k dívce Lesbii- základ milostné poezie. Své vnitřní pocity vyjádřil rčením: Odi et omo - nenávidím a miluji
Publius Vergilius Maro (1.pol.1.st.př.n.l.) – nejproslulejší básník-
„Zpěvy pastýřské“ , „Zpěvy rolnické“ –zdůrazňuje význam práce a půvab života na venkově(lat.“Bucolica“) – napodobil pastýřské idyly Theokritovy
„Aeneis“(čti éneis) – epos – o antickém hrdinovi Aeneovi, který uprchl z hořící Tróje(vzor Odyssea). Prošel různými příhodami a dobrodružstvími na moři, zažil mnoho útrap, nakonec se dostal k břehům Itálie, kde v ústí řeky Tiberu položil základy římského státu. Vlastnosti: povinnost k bohům, vlasti a rodině – tyto vlastnosti v Augustově vládě byly vzácné.
Publius Ovidius Naso(pol.1.st.př.n.l.) – vypovězen císařem Augustemdo vyhnanství na břehu Černého moře. Návrat mu nikdy nebyl povolen. Milostná poezie, mytologická a žalozpěvy(stesk po domově).
„Umění milovat“ – líčí milostný cit ve všech podobách, verše jsou hravé, svěží, melodické, úsměvné
„Proměny“ (Metamorfózy) – zpracoval asi 250 řeckých a římských bájí. Jejich společným znakem je motiv nějaké proměny: pyšná Nioba je změněna v plačící kámen, oživení krásné dívky, kterou vytesal z kamene sochař Pygmalion(inspiroval angl. dramatika Shaw), proměna věrných manželů Filemona a Baucidy v kvetoucí strom.
Quiutus Horácius Flaccus(pol.1.st.př.n.l.) – v ódách navazuje na tradice řecké lyriky. Tématika společenská s ostrým kritickým zaměřením. Psal reflexivní lyriku – úvahy o mravních otázkách.
Publius Cornelius Ttacitus(pol.1.st.) – historik
Gaius Petronius(pol.1.st.př.n.l.) – román „Satiricon“
Martialis - epigramy
Od 4.st. začíná antická literatura odumírat. Lidi začíná ovlivňovat křesťanství. 476 – zánik západořímské říše.
III. STŘEDOVĚKÁ LITERATURA
Zánik západořímské říše v r. 476 znamená vznik nového období – středověk - v Evropě se formují nové národy, které vytvářejí novou kulturu.
Světový názor středověkého člověka vznikal pod vlivem křesťanství.
Vzdělanost a školství – v rukou církve – centra – kostely, kláštery
Legendy – vyprávění ze života světce, část tvořilo líčení zázraků. hrdinou je světec – vyznačuje se silou víry, oddaností k bohu, mravní dokonalostí a odvahou.
Lyrické písně a modlitby – při náboženských obřadech
Náb. drama – 9.-10.st. – nezávisle na antické tradici – základ chrámové obřady – velikonoční, vánoční
V 8.st. pokus o navázání na antickou kulturu učinil Karel Veliký – francouzský král, sídelní město Cáchy – centru vzdělanosti té doby – karolinská renesance
10.st. německý král Ota Veliký – stejný pokus – otonská renesance
Literatura v národních jazycích(8.-11.st.)
Hrdinské národní eposy:
FRANCIE – cyklus královský (ústřední postava Karel Veliký) – sem patří.
„Píseň o Rollandovi“ – Rolland ztělesňuje postavu statečného bojovníka, který ve jménu cti a oddanosti lennímu pánu pohrdne smrtí a postaví se na odpor přesile Saracénů(Španělsko). Střežil týl císařova vojska, které se vracelo do Francie. Se svými bojovníky je zaskočen, protože jeho otec se zrádně spojil s nepřítelem. Měl možnost zavolat pomoc, ale on volí boj, i když on i jeho družina padla, ale vojsko Karlovo je zachráněno.(inspiroval J. Leyera: „Karolinské epopeje“).
NĚMECKO „Píseň o Nibelunzích“(12.st.) líčí krutou historii o lásce, zradě a pomstěna dvorech burgundského krále Gunthera a hunského krále Atily – ohlasy germánské mytologie, malý vliv křesťanství.
RUSKO „Slovo o pluku Igorově“(12.st.) – vypráví o tažení knížete Igora proti Polákům. I. přecenil své síly, byl zajat, vojsko poraženo. Nakonec se mu podařilo uprchnout a vrátil své zemi radost a naději na vítězství(do češtiny přeložil J.Jungman, později K.J.Erben, zhudebnil ruský skladatel Borodin: „Kníže Igor“).
Dvorská epika (rytířská): - 12.st. – hrdinou Alex. Veliký –přesazen do středověku
BRETAŇSKÝ CYKLUS – o osudech hrdinů z okruhu krále Artuše, sem patří keltská pověst:
„O Tristanovi“ – vypravuje o lásce Tristana a Izoldy, kteří podlehli účinku kouzelného nápoje. Jejich osud končí smrtí.
ŠPAŇELSKÉ ROMANCE – zpívaly se
„Píseň o Cidovi“ – skutečný bojovník proti Maurům na Pyrenejském poloostrově(zemřel v roce 1099 –11.st.). Události jsou historické, pouze hrdina idealizován. Ztělesňuje statečnost, dvornost, zbožnost a vlastenectví.
Dvorská lyrika (12.st.) – lyrika milostná spojuje lidský cit s rytířským kultem ženy. Láska prostředek k vyjádření dvorného uctívání ženy
FRANCIE – pěvci trubaduři
NĚMECKO – minesengři
Písňové žánry – pastorála – pastýřská a milostná
epištola – milostný list
alba – námět loučení milenců – česká lit. svítáníčka
IV. STŘEDOVĚKÁ LITERATURA ORIENTU
nepřerušená literární tradice starých asijských kultur
Perská literatura(10.st.n.l.)
Abúl – Qásim – Mansúr Firdausí z Túsu
„Šah – náme“ –hrdinský epos – vrchol perského epického básnictví
Čínská literatura(7.-10.st.n.l.)
Rozvoj v epoše dynastie Tchang.
Li Po - 8.st. - psal verše o víně, přátelství volnosti a přírodě. Kromě toho psal básně, v nichž se zamýšlí nad osudem člověka a jeho době a sarkasticky napadal zkorumpovanou vládnoucí byrokracii.
Tu Fua - 8.st – prožil velké povstání, po němž nastal rozklad polit. i hosp., obecná nejistota, neustálé války a boje. Kultivovaným veršem vytvořil otřesné obrazy válečných hrůz – symboly tragédie lidských osudů.